Lidovky.cz:Zima začíná. Umělý sníh škodí přírodě právě teď, zjistili vědci po dvouletém výzkumu

Technický sníh má v posledních letech řadu odpůrců, ale dosud chyběla ucelená data, aby bylo možné říci, jestli a jak moc je zasněžování škodlivé pro životní prostředí. To se změnilo – Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka zpracoval první podrobný hydrologický výzkum v republice.

Výsledek? V celkovém úhrnu a za běžné zimy umělé zasněžování vydatnosti toků nevadí, se dvěma velkými ale. Jsou dvě období, kdy výroba sněhu může způsobit potíže. Na samém začátku zimy, zhruba do Vánoc, kdy bývají hladiny po podzimním období podvyživené, a v době, kdy dost mrzne, neboť mráz řekám ubírá.

Na velké odběry v nich pak jednoduše není dost vody, má-li tam nějaká zbýt. A ona tam zbýt musí, vodoprávní úřady povolují odběry s nařízením o minimálním zůstatkovém průtoku. Neboli o litrech proudících za sekundu, jež musejí v korytu vždycky zůstat.

A to je potíž: zmíněná dvě období jsou přesně ty fáze lyžařské sezony, kdy střediska zasněžovat potřebují – na přelomu s podzimem a když mrzne. „Začátek zimní sezony je skutečně období, kdy se zasněžuje nejvíc. Pokud přetrvávají velmi nízké průtoky z podzimu, jako to bylo loni, pak by některé lyžařské areály technicky neměly zasněžovat. Musí počkat na srážky, až se průtoky zvýší,“ sdělil LN hlavní řešitel projektu Pavel Treml. Většina provozovatelů to dodržuje, někteří ne. Pokud na to přijde inspekce, vyústí to v pokutu.

 Voda na sníh se bere z povrchových vod, při normální zimě to velkým a středním tokům nedělá obtíže, menší mohou být zranitelnější. Umělý sníh sklízí kritiku i z dalších příčin: odtává pomaleji, čímž ovlivňuje délku vegetačního období.

„V kontextu ostatních odběrů a antropogenních vlivů (lidskou činností způsobených – pozn. red.) mají odběry vody ve většině lokalit pro technické zasněžování za běžných podmínek spíše menší vliv než ostatní antropogenní činnost. Vlivy odběrů vody pro technické zasněžování na toky jsou tak často přeceňovány,“ doplnil Treml.

Jedno z nejvíc alarmujících podezření – že odběry v zimě vedou k nedostatku pitné vody v létě – výzkum vyvrátil. Odčerpané vody není tolik, aby to vydatnost zdrojů zásadně ovlivnilo. Větší problémy nadělají drobní letní odběratelé, hlavně na zavlažování zahrad. Každý vezme trochu, ale dohromady se to nasčítá.

Elegantním řešením umělého sněhu jsou akumulační nádrže, kde se shromáždí zásoby, když je vody dost, a použijí se, když je jí málo, aniž by se ubíralo řekám či potokům. V praxi se využívají již existující stavby, v nichž se dá v létě koupat, nebo se staví retenční nádrže. Chystají se další akumulační stavby s víceúčelovým využitím: vedle zdroje pro sněžná děla třeba nadlehčí průtokům, poslouží hasičům, chrání okolní obce před záplavou, když přijde obleva.

Řešením je nádrž
Asociace horských středisek se snaží pracovat na nápravě své reputace pošramocené odběry vody, přičemž provozovatelé jsou přesvědčeni, že se stali obětí nepodložených mýtů. Před zahájením letošní sezony proto preventivně o strašáku umělého sněhu promluvili. „Horská střediska vnímají skutečnou situaci a chtějí zcela přirozeně přispět k udržitelnému rozvoji horských oblastí, a to včetně adekvátní ochrany přírody, vhodného vodního režimu i energetických úspor. Do takovýchto projektů investují desítky milionů korun ročně,“ uvedl ředitel asociace Libor Knot.

Hodně peněz se dává právě do retenčních nádrží, aby nebylo potřeba brát vodu přímo z toků. Vybudovaných je jich ke čtyřiceti, třicet dalších v procesu zrodu. Do budoucna chtějí správci sjezdovek řešit odběry skoro výlučně z toho, co se v přehradě nakumuluje z tání a oblev. Až se dokončí oněch třicet retenčních projektů, má mít přírodě šetrnou zásobárnu přes 80 procent českých středisek.

Vztah mezi žíznivostí řek a zasněžením svahů není jediná námitka některých přírodovědců s ekology vůči umělému sněhu, jsou i další. Především znečištění – jedna věc je, v jakém stavu se voda vezme z koryta, druhá, co v ní je, až steče zpátky. Na pregnantní popis rozdílů mezi sněhem z lyžařských tras a mimo ně je ještě brzy, vědci z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka potřebují nasbírat víc údajů. Příjemným překvapením pro ně ale bylo, že ve velkém množství vzorků se jen jeden ukázal jako problematický.

Černá sjezdovka
„Jediným případem, kdy byly překročeny limity hodnot pro pitnou vodu, byl vzorek odebraný ze sjezdovky, na níž se jel světový pohár ve sjezdovém lyžování. Obsah amonných iontů zde překračoval normu více než šestnáctkrát, oproti jiným sjezdovkám byl také zvýšený obsah chloridů, avšak limity pro pitnou vodu nebyly překročeny,“ uvádí se ve výzkumu.

Zmíněným případem byla černá FIS sjezdovka ve Svatém Petru ve Špindlerově Mlýně a naměřené hodnoty vyletěly pravděpodobně po použití salmiaku, chemické sloučeniny, jež se aplikuje při závodech, aby si trať udržela optimální kvalitu pro potřeby sportovců. Vědci uvádějí, že vyvodit z jednoho pozitivního vzorku obecný závěr, když ostatní byly negativní, nelze. To by se muselo opravdu podrobně zmapovat, co se s látkou děje dál, protože je možné, že by se salmiak postupně ředil.

Rozporovaným faktem u zasněžování je i to, že odběry jsou na rozdíl do drtivé většiny ostatních zdarma. Argumentem pro je, že střediska se nacházejí v území vísek, kde nic jiného k obživě kromě turistického ruchu není, a že se voda nespotřebuje; až roztaje, vrátí se do toků. Protiargumentem je určitá nevýchovná disproporce a podezření, osvědčené i státními kontrolami, že provozovatelé areálů si brávají víc vody, než mají povoleno, a v řece přitom nechají méně, než musí. To by měly vyřešit zmíněné nádrže.

Dalším problémem je i změna délky vegetačního období, umělý sníh prostě leží na svahu déle a některým druhům rostlin to může zkomplikovat život. Podobnými dopady se zabývají jiné, dosud nedokončené výzkumy.

Autor:Kateřina Surmanová

Zdroj:www.lidovky.cz