O životě či smrti rozhoduje každá minuta, říká ústřední náčelník Horské služby

Bylo vždy vaším snem se stát velitelem Horské služby?
Vždy jsem chtěl být členem Horské služby a pomáhat lidem na horách. Být ale náčelníkem, o tom určitě nesnil nikdo z těch, kteří se jím později stali.

Zima se pomalu blíží, co vše musíte na horách zařídit před novou sezónou?
V první řadě musíme prověřit veškerou techniku, kterou používáme. Zajistíme a překontrolujeme prostory služebny, jež během léta nejsou používány, například ve stanicích lanovek. Procvičujeme rovněž systémy záchranných akcí, připravujeme účinný systém služeb, aby pokrýval všechny exponované oblasti. Ani během podzimních měsíců nezahálíme a návštěvníkům hor pomáháme v terénu stále.

Když jsem byl menší, představoval jsem si záchranáře, jehož doprovází pes bernardýn se soudkem rumu zavěšeným na obojku. Co je vaším nezbytným vybavením, když vyrážíte do terénu nebo zachraňovat lidi?
Každý člen Horské služby má svůj služební batoh, v němž má veškeré nutné prostředky pro poskytnutí první pomoci v případě nehody lyžaře nebo turisty. Kromě zdravotního vybavení je to v některých oblastech i lavinová výbava. Všichni jej musí mít stále perfektně v pořádku a průběžně ho doplňovat.

Jaký je denní chleba záchranáře? Kromě odhrabávání sněhu před horskou chatou.
Denním chlebem našich záchranářů je být neustále v pohotovosti a být připraveni vyrazit do těžko přístupného terénu a tam pracovat co nejefektivněji na záchraně lidského života.

Kolik je u nás v ČR členů Horské služby a s jak velkým rozpočtem pracujete?
Horská služba má sto zaměstnanců a čtyři stovky dobrovolných členů. Rozpočet se pohybuje v řádu desítek milionů korun a je plně poskytován ministerstvem pro místní rozvoj, naším zřizovatelem.

Co byl pro vás nejextrémnější zážitek, který vás během výkonu služby postihl? Kdy jste si doopravdy řekl, tak teď šlo o život…
Lidé velmi často přeceňují své síly a schopnosti. Setkáváme se s neznalostí terénu a povětrnostních podmínek. Svou nezodpovědností navíc vystavují extrémnímu nebezpečí mnohdy i záchranáře.

Lidé si často pojí laviny s vyššími horskými pohořími, než jsou Krkonoše. Dokážete říci, jak často se v Krkonoších vyskytují a kolik lidských životů už mají na svědomí?
Nebudu mluvit o číslech, ty si mohou lidé v případě zájmu najít ve statistikách. Podstatné je uvědomit si, že i v našich horách, které jsou nesrovnatelně menší než například Alpy, je nutné přísně dodržovat všechny zásady bezpečného pohybu na horách. V případě lavinových oblastí je to velmi specifické a je nutné dodržovat pokyny, jež Horská služba vydává.

Která zranění si lidé nejčastěji během zimní sezóny přivodí?
Nejčastějšími zraněními jsou pohmožděniny a zlomeniny končetin lyžařů, snowboardistů a turistů. Ty tvoří většinu našich zásahů. A pak tu jsou „velká zranění“, jako jsou například zranění páteře, hlavy či komplikované zlomenin, k nimž musí vzlétnout i vrtulník Letecké záchranné služby.

Mohl byste dát doporučení turistům, kteří na vlastní pěst vyrážejí do Krkonoš, i když zrovna nejsou vhodné klimatické podmínky nebo jim zrovna nepříznivé počasí zkříží cestu? Na co by rozhodně neměli zapomenout, aby si případně zachránili takříkajíc vlastní krk?
V první řadě by měli dobře plánovat túry s ohledem na aktuální počasí a schopnosti. Nesmírně důležité je ale také oblečení. Velmi často se stává, že naši členové nezachraňují v náročném terénu turisty, ale výletníky v oblečení a obutí určeném spíš do města než do nepřízně hor. Naše pokyny pro bezpečný pohyb na horách najdou návštěvníci všech pohoří na webových stránkách Horské služby.

Práce musí být jak psychicky, tak i fyzicky náročná. Často se dostáváte do extrémních situací. Máte třeba ve svém týmu i zkušeného psychologa?
Stresové situace musí zvládat každý po svém. V případě potřeby by se Horská služba o své členy postarala. Faktem je, že jak naši zaměstnanci, tak i dobrovolní členové jsou pravidelně školeni, cvičeni a extrémní situace zvládají výborně.

Na horách se pořád asi něco děje. Zažil jste tedy někdy den ve službě, kdy se nic nedělo? Nebo je to jen zbožné přání…
Je to přání všech, kteří jsou denně připraveni k zásahu, ale naštěstí takové dny skutečně jsou. Naproti tomu se objeví i dny, kdy nevíte, kam skočit dřív a mnohdy sháníte i členy mimo službu, aby přijeli na pomoc.

A pokud zrovna nezachraňujete lidi, čemu se věnujete ve svém volném čase?
Sportuji od mala, takže se ve volném čase snažím stále udržovat v kondici. Aktivně závodím a mohu tím spojit zábavu s povinností a nutností.

Zdroj: ww.faei.cz

Autor: Denis Drahoš