Navždy nás opustil pan Josef Šperka-nestor zlínského lyžování.

Ze studentského projektu Příběhy našich sousedů (2015):

„Co udělal pan Šperka pro lyžování?

 Rozšířil kapacitu chaty Kohútka na Portáši, ze 17 lůžek bylo nakonec 40. Tuto chatu měli lyžaři pronajatou, místo na sjezdovku vyhandloval za flašku rumu. Tenkrát bylo lyžování pěkná dřina. Sjel se kopec, pak lyže na ramena a po svých nahoru. Chatařem na Kohútce byl v letech 1955–1959. Později byl i chatařem na další chatě–Javorce. Nakonec se na Portáši svépomocí vybudovalo 10 vleků, závodníci měli vlastní vlek. Pan Šperka jako konstruktér vše nakreslil na výkresy a pak se formou brigád vše zvládlo.

Všechno začalo tím, že přemýšlel, jak dostat lyžaře nahoru. Nejdřív vymyslel tzv. nekonečné lano a pak vše zdokonalil a vymyslel vratkový systém. Bylo to v roce 1957.Tento systém pak převzala celá republika. Celá rodina pana Šperky lyžovala a také závodila–i syn, i dcera byli úspěšní. Stal se lyžařským instruktorem 2. třídy, hlavním trenérem byl Dušan Charvát.

Vletech 1967–1984 byl předsedou lyžařského oddílu TJG, dále pracoval jako ústřední rozhodčí a byl také technickým delegátem.

V době normalizace, v roce 1970, ho komunisté dočasně zbavili všech funkcí, nesměl publikovat, vycestovat do zahraničí, stýkat se se zahraničními hosty. Pak znovu vykonával funkci předsedy, v roce 1984 mu bylo naznačeno, že tuto funkci nemůže vykonávat, protože není členem KSČ. V roce 1987 odešel do důchodu, obsluhoval a udržoval lyžařské vleky na Portáši, dělal revize a dále projektoval. Na Portáši má i chatu, která tam stála jako jedna z prvních.

Zasloužil se o vybudování umělého lyžařského svahu nad Zlínem. (1975)

Navrhl a nechal vyrobit formu, která byla celkem drahá, výrobní náklady byly asi 50 000 Kč, vyrobili ji na zakázku v severních Čechách. Dále zde byly vybudovány nádrže na vodu, budova jako zázemí, postaven dvouvlek.“

Zdroj:archiv.pribehynasichsousedu.cz